Přihlásím se v úterý na HT. A hele, jsou volby! Musím to tam frknout co nejdřív.

Žádný protikandidát. Jsem přece GM, hlasy se budou sypat!

Napsal jsem kandidátskou řeč. Založil vlákno.

Představení. Plány. Přátelský přístup. Prostě seriozní kandidatura, abych přesvědčil co nejvíc lidí.

V pondělí ve 2 ráno jsem to položil.

Ve 2 ráno.

Ve 2 ráno.

Všichni moji voliči poklidně spali.

Všichni.

Pár zoufalců, co vstávalo dřív, vůbec nechápalo, co se děje. Někteří se ještě na poslední chvíli snažili odvrátit katastrofu.

Chtěli přesvědčit Ellyho, aby to ještě zkusil.

A já? Já jen s chutí čekal, jak to nakonec dopadne.

64. 64 mých hlasů propadlo.

Alkoholik dostal jen 26.

Bedřich 20.

A Ian to kvůli mně skoro vyhrál.

A to být zvolen vůbec nechtěl.

První věc, kterou jsem napsal po volbách, bylo, že Alkoholik byl zvolen řádně a ať jsou za něj rádi.

Pogratuloval jsem mu k zaslouženému vítězství.

A popřál mu hodně štěstí.

Ale teď vážně. Jsem přece GM.

Musel jsem to nějak vysvětlit, aby mě komunita nesežrala.

Nenapadlo mě nic lepšího než malý zájem o NT.

A přidal k tomu nemilý průběh voleb.

Je to moje rozhodnutí, mám na to právo. A Nazdar.

Volové.

Prej jsi neměl.

Neměl jsi kandidovat.

Nemohli jsme změnit svůj hlas.

Ovlivnil jsi volby. Mohl vyhrát někdo jiný.

A já jim napsal, ať to tak nežerou. Věnujou se něčemu jinýmu a nekazí si pěknej den.

A fandí.

Můžou být rádi, že jsem to stáhl.

A nesabotoval.

Neznám lepší způsob, jak využít nemocenskou.

A co narážky na GM tým?

Na to mám svý lidi. Debatovat můžou, jak chtějí. Co se nebude hodit, tak se smaže. Časem to vyšumí.

A když ne, tak se o to postarám já.

Oni si to rozmyslí.

Uvažuju o další kandidatuře.

Už vymýšlím strategii.

Třeba překonám svůj rekord.